14. 10. Pouť /odpust/ na Rejvízu

V sobotu 14. října 2023 v 9.00 se ve filiálním kostele zlatohorské farnosti ne Rejvízu bude konat pouť k Jménu Panny Marie – tomuto Jménu je kostel zasvěcen.

Svátek Jména Panny Marie pro celou církev vznikl jako památka na poražení turecké armády u Vídně v r. 1683, které souviselo se vzýváním jména Panny Marie a s její pomocí. Je tedy zároveň projevem vděčnosti a poukazem na identitu jména Mariiny vznešené, neporazitelné osobnosti a pomocnice křesťanů v nejtěsnější Boží blízkosti.

Svatý Bernard nazval Pannu Marii zářící hvězdou nad velkým mořem lidského života a vyzýval k pohledu na tuto hvězdu při všech souženích, úzkostech, pokušeních i sklíčenosti slovy: „K hvězdě se dívej, Marii vzývej!“ Jinými slovy „Dostaneš-li se do problémů, vzývej P. Marii a zvítězíš.“

To učinili obyvatelé obležené Vídně, když v r. 1683 byli ohrožení invazí tureckého vojska a s nimi i celá Evropa. Na první pohled neměla Vídeň proti 260 000 vyzbrojených Turků, vedených Kary Mustafou, naději. Tento mohamedánský vojevůdce armády sultána Mohameda IV. chtěl umístit na svatoštěpánský dóm půlměsíc a plánoval, že nahradí i ostatní kříže v Evropě. Sultán měl vládu půlměsíce a porobení si křesťanské Evropy naplánováno, když z Bělehradu 13. 5. 1683 vyhlásil Leopoldu I. válku s výzvou k bezpodmínečné kapitulaci. Vyhrožoval zničením Rakouska a připojených zemí, doslova, že budou „bez milosti srovnány se zemí ohněm a mečem. Císař a polský král i jejich spojenci a každý džaur, tedy nejubožejší z tvorů, budou vyhubeni jako červi a zhynou potupnou smrtí.“ Zmocnění se Vídně bylo i Mustafatou považováno za hlavní krok k podrobení Evropy.

Proti 260 tisícům Turků vyrazil na pomoc polský král Jan Sobieský se 60 tisíci vojáky a u bran Vídně nad Turky zvítězili, protože s ohroženým lidem vzývali jméno Ženy oděné sluncem, pod jejíž nohy symbol půlměsíce patří a prosili ji o pomoc.

Císař Leopold dal vojsku postavenému proti Turkům prapor s obrazem Neposkvrněné, na kterém je půlměsíc pod jejíma nohama. Boj na výšině Kahlenberg začal v neděli 12. září již ve čtyři hodiny ráno. Před východem slunce Marek D Aviano (pam. 13. 8.) sloužil bohoslužbu u kamaldulského kláštera za záchranu křesťanství před oblehateli přinášejícími islám a smrt. Utvrzoval vojsko zvoláním: „Maria pomůže“ a zůstal s ním v bojové vřavě. Při modlitbě sám sebe nabízel v oběť a je mu přisuzována pomoc při udržování morálky vojáků při více bitvách.

Těžký boj trval až do podvečerního času. Polské jízdě se podařilo v muslimském táboře způsobit zmatek a úderem na křídle mnoho nepřátel přimět k ústupu. Přitom prý osvobodili i zajaté křesťany. Po skončení krutého boje, ukořistěnou tureckou zástavu poslal Jan Sobieský papeži do Říma se slovy: „Přišel jsem. Viděl. Bůh zvítězil!“

Jednalo se o druhé vítězství nad Turky. Po něm se ještě jejich vojska v r. 1716 pokusila získat Petrovaradín u Dunaje (v území Jugoslávie) a tím jejich pokusy dobývat Evropu skončily. První vítězství nad nimi, 7. 10. 1571 u Lepanta, je připomínáno svátkem Panny Marie Růžencové. Tehdy, když Turci plánovali dobýt Maltu a směřovat na Apeninský poloostrov, ohrožení křesťané si uvědomili, že P. Maria je jejich útočištěm a obrátili se k ní o pomoc.

Také v dnešní době platí Bernardova výzva: „K hvězdě se dívej, Marii vzývej!“ – a zase bude dobře.