Svátosti

Křesťanské svátosti a obřady doprovází člověka při všech zásadních okamžicích jeho života. Dotýkají se tak chvíle narození, uvedení do dospělosti, aspektů viny a odpuštění, chvíle slavení hostiny, ale i nemoci, utrpení a smrti. Svátosti doprovází člověka také při životních krocích, jako je např. trvalé spojení života s druhým člověkem nebo kněžské svěcení.

Svátosti tedy jsou:

Iniciační svátosti – které uvádějí do křesťanského života:

Svátost křtu – je vykročením na cestu ze smrti do života, je možnost zanechat starého způsobu života a obléci se v člověka nového. Křest je tedy zásadní svátostí a předpokladem pro přijetí ostatních svátostí. Křest je smlouvou lásky mezi Bohem a člověkem, skrze něj přináležíme do společenství církve, která vyznává tutéž víru. Křest je možné přijmout v jakémkoliv věku a jen jednou za život.

Svátost biřmování – je dovršením svátosti křtu, je to ochota se otevřít Duchu svatému. Duši pokřtěného křesťana je vtištěna nesmazatelná pečeť, kterou lze přijmout pouze jedenkrát a která působí vzrůst křestní milosti.

Svátost eucharistie – je svátost, ve které Ježíš za nás dává své tělo a krev – sám sebe, abychom se také my odevzdávali v lásce jemu a abychom se s ním sjednotili ve svatém přijímání. Tak jsme také spojení mezi sebou s tělem Kristovým – církví.

Uzdravující svátosti – působí uzdravení a obnovení duše i těla

 Svátost smíření – jsme osvobození od osobního hříchu, proto se také tato svátost nazývá svátost pokání, odpuštění, obracení. Křest nás sice osvobozuje od hříchu, ale ne od slabosti ke hříchu, potřebujeme znovu a znovu se usmiřovat s Bohem. Je to také vyznáním mé víry, že jedině Bůh může hříchy odpustit. ¨

Svátost pomazání nemocných –  je posilou v tělesné a duševní slabosti, může a má ji přijmout každý věřící člověk, který se ocitá v kritickém zdravotním stavu či situaci.

Svátost společenství a poslání – jsou ke službě společenství, tedy jsou určené pro druhé

Svátost kněžství – je služebné kněžství pro věřící k udílení svátostí a modlitbě za svěřené a spásu všech, může jí přijmout pokřtěný muž, který se cele této službě má odevzdat v postoji a žitém celibátu.

Svátost manželství – je to vzájemné odevzdání a přijetí ženy a muže před největší láskou samotného Boha, se kterým tito manželé chtějí počítat ve vzájemném vztahu, proto také tuto svátost může přijmout muž, či žena věřící. Tuto svátost si mají oba manželé stále připomínat a obnovovat.