Shrnutí života

Vinzenz Brauner se narodil 18. listopadu 1877 v Salisově (dnes místní část Zlatých Hor). Středoškolská studia absolvoval na gymnáziu ve Vidnavě, kněžskou formaci v kněžském semináři v Olomouci a ve Vidnavě. Zde byl 26. července 1900 vysvěcen na kněze.

Nejprve působil jako farní vikář v Heřmanovicích, od srpna 1904 jako farní vikář a od října 1906 jako farář v Javorníku. V květnu 1909 nastoupil jako farář do Zlatých Hor.

Kromě obvyklé farní pastorace, do které vnášel obnovné impulsy tehdy dynamicky se rozvíjejícího se liturgického hnutí, věnoval se také materiálnímu i duchovnímu povznesení poutního místa Mariahilf, které spadalo do obvodu jeho farnosti.

Angažoval se v katolickém spolkovém hnutí. Působil nejen jako předseda Lidového spolku německých katolíků, Jednoty katolických tovaryšů a Křesťanského německého tělovýchovného spolku, ale sám psal a režíroval divadelní hry, vedl filmový klub, konal vzdělávací přednášky na aktuální témata. Ve Zlatých Horách vybudoval Katolický spolkový dům.

Zapojil se také do práce ve veřejné sféře. V roce 1912 byl zvolen městským zastupitelem za německou křesťansko-sociální stranu, v roce 1923 se stal místostarostou a po komunálních volbách v roce 1927 byl zvolen starostou. V této funkci se kromě činností směřujících k povznesení města věnoval také sociální problematice. Na narůstající hospodářskou krizi reagoval zavedením institutu nouzových prací. Ten mu umožňoval vytváření pracovních míst pro nezaměstnané.

Patřil mezi ty německé duchovní, kteří při vzniku Československa zaujali loajální postoj k novému státu. Ve 30. letech – po uchopení moci nacisty v Německu – varoval před demagogickým deformováním křesťanského základu společnosti nacistickým novopohanstvím. 30. září 1938 vzhledem k nové společensko-politické situaci, vytvořené mnichovskou dohodou, na funkci starosty rezignoval. Když po obsazení Sudet německými vojsky projížděl městem Adolf Hitler, farář se jeho uvítání odmítl zúčastnit.

Reakce nacistických orgánů na tento jeho postoj na sebe nedala dlouho čekat. Dne 6. května 1941 byl zatčen a pět týdnů vězněn v Opavě. V polovině června byl propuštěn s tím, že se nesmí vrátit domů.

Krátce působil v duchovní správě ve Schwiebusu a v Sommerfeldu. Prožité útrapy – pronásledování, zatčení, věznění, existenční nejistota, nemoc, touha po domově, ale hlavně pocit vnitřního utrpení nad osudem soukmenovců, vrhajících se do neštěstí a tragédie, kterému nedokázal zabránit – pohlcovaly víc a více jeho síly. Dne 30. ledna 1943 zemřel v Sommerfeldu ve věku nedožitých 66 let.

Tělo zesnulého bylo převezeno do Zlatých Hor, kde se 6. února 1943 konalo poslední rozloučení a kde byly tělesné pozůstatky uloženy do hrobu na místním hřbitově.

P. Jan Larisch, Th.D.